"Když něco opravdu chceš, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit."
(Paulo Coelho)

Listopad 2013

Gotika

22. listopadu 2013 v 5:55 | Lucí |  Fotografie

Ve stodole na chalupě jsem našla dva "plakáty" s obrazy od Muchy. Ve skutečnosti je to plátno a na tom je to natisklé a je to kalendář. Já jako nadšený sběratel a opatrovatel všeho starého a zaprášeného - zkrátka nenapravitelný vetešník :D - jsem se jich ujala a vyčistila je. Plánuju je zarámovat a pověsit na nějaké příhodné místo v pokoji :)))

//klik pro plnou velikost//

Mlhavo

19. listopadu 2013 v 20:22 | Lucí |  Zápisník jedné duše


Mlha...
Zjišťuji, že mlha je pořád kouzelná. Myslím, že teď o víkendu to bylo teprve to pravé podzimní počasí. Ráno bylo neuvěřitelné. Podívala jsem se ven a... bílo. Myslela jsem, že snad napadl sníh a proto je venku tak bílo, ale ne. Byla to mlha, která se líně válela mezi holými větvemi stromů, jako připomínka přicházející zimy...
Ano, už to tak bude.
Přituhuje a bude hůř :D Nebo lépe, pro nás nadšence zimy!
Třikrát hurá, už aby byl sníh.

Omnia - The Raven

8. listopadu 2013 v 5:45 | Lucí |  Hudba
Přináším jedno skvostné dílko.
Při prvním poslechu jsem byla uplně unešená. Nestává se moc často, že by někdo zhudebnil vaší oblíbenou báseň. A ještě ke všemu tak dobře. Nevím, jestli dobrý je to vhodné slovo.
Je to úchvatné.
Tečou mi slzy a duše se svírá bezmocí.
Ten konec...

Přidávám i text, sledujte ho a garantuji vám prvotřídní zážitek, pokud ovšem nejste tvorové bez duše a citů.
:-)


Barevné kosti podzimu

6. listopadu 2013 v 15:55 | Lucí |  Fotografie
Myslím, že už odchází. Je skoro za dveřmi. Ještě v rukou něžně drží kliku, oči tmavé, ve vlasech nejbarevnější listí, na tváři milý úsměv... Drží ji a vyčkává, jako kdyby ještě nechtěl odejít. Nedivím se mu. Zůstal by tu a navždy dělal radost malým uměleckým duším, které jsou ve své podstatě tak velké, nekonečné a zářivé, že dohlédnou daleko za hranice tohoto světa.
Mohl by zůstat ještě déle a potěšit nás.
Ale ne.
Musí odejít.
Protože na jeho místo se sápe bytost mocná a nelítostná. Její dech pálí, oči má bílé a ruce kostnaté. Dovede potěšit, ale těm, kteří jí nemají rádi, přichystá ledové peklo. ;-)


A co že jsem tím vlastně chtěla říci?
Podzim odchází a přichází Zima.


J. Kerouac - Maggie Cassidy(ová)

5. listopadu 2013 v 16:05 | Lucí |  Knihy
"Maggie Cassidyová (v originále Maggie Cassidy) je román amerického spisovatele Jacka Kerouaca z roku 1959.
Autobiografický příběh románu je zasazen do prostředí města Lowellu do období mezi lety 1938 až 1939.
Kerouac se tehdy stýkal s mladou Mary Carney, o které se i v pozdějších letech zmiňoval jako o největší lásce svého života."