"Když něco opravdu chceš, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit."
(Paulo Coelho)

Říjen 2013

forever is a long time

30. října 2013 v 11:14 | Lucí |  Zápisník jedné duše

Tak jo, právě teď mám potřebu se někam svěřit. Ano, někam, ne někomu. Protože se mi zdá, že jediný způsob jak se vyhnout otázkám a divným pohledům je zkrátka ten, že všechno, co cítím a prožívám dám do slov. A věřte, někdy je to sakra těžký.
Události poslední dní? Hm? Když se mě někdo zeptá "Co jsi dělala o víkendu?" jak mám odpovědět, že jsem poslouchala déšť za okny, že jsem uklízela podzimní listí ze zahrady, nosila dřevo, pila čaj, spousty čaje, trhala ořechy, míchala hennu, která nakonec chytla do zrzavo-červené a přemýšlela nad smyslem života a všeho plahočení v rušných městech?
A jak bylo těžký se po tom víkendu vrátit zase zpět do města, jak mě bolelo srdce a duše chtěla pryč z těla a kolem se míhaly světla, hudba hrála příliš nahlas a v autě byl pavouk... A mě se chtělo umřít, pro tu jedinou chvíli, kdy jsem zahlédla odraz svých očí v okně.
Oči, toužící, říkající vše. Cizí oči.

Podělím se s vámi o jeden skvost:


Noční

23. října 2013 v 5:55 | Lucí |  Fotografie

**klik na obrázek**
Noční potulování se.

Nemluvím lidsky

21. října 2013 v 17:07 | Lucí |  Hudba

Deep within the shadows I'm the hungry wolf you fear
But I can see that you're the only evil creature here
Before you came we lived in peace but you have brought us death
I sing my pain up to the moon but it's a waste of breath

Sychravo a hlasy v mlze...

16. října 2013 v 5:45 | Lucí |  Fotografie

Poslední dobou přidávám jen samé fotografie. Jsem zbabělec. Mám pocit, že písmenka jdou poslední dobou mimo mne, je snadné vše zachytit na fotografii.
Až moc snadné.
Bojím se, že mě to pohltí.

Už to cítím a nemůžu utéct. Stejně tak jako kdysi... v zajetí svých vlasních slov.
Dnes se mi hromadí počítač fotografiemi o příliš velkém rozměru a co s nimi...
Občas se vrátím zpět v čase a ztrápeně si povzdechnu. Někdy to není snadné.
Jen se bojím, co přijde potom...
Nikdy nebudu v ničem dost dobrá.

Ale zpět...
Dnes přináším trochu podzimní melancholie.

**klik na obrázek**


Viděla jsem slunce umírat

14. října 2013 v 18:17 | Lucí |  Fotografie

Viděla jsem slunce umírat.
Žasla jsem s jakou majestátností odcházelo. Překrásné barvy vykouzlilo na obloze a jeho poslední paprsky mě hřály. Bylo to tak smutné a zároveň tak nádherné. Pompéznost sama.


//klikni na obrázek//

Listen to the rain

5. října 2013 v 4:54 | Lucí |  Hudba
You can do what you dream
Just remember to listen to the rain

Tohle mě dostává do kolen.
Pamatuji si na jeden žářijový den, kdy jsem se vracela ze školy. Kaštanová alej shovívavě přijímala mé kroky a kapky deště zvonily o beton a o listy v korunách stromů nade mnou.
Jedno sluchátko jsem měla vyndané, abych slyšela jaký příběh vypráví déšť v pozdní odpoledne a paprsky slunce prosvítaly skrze šedivé mraky. Byl to výjimečný a zajímavý zážitek.
Tuhle písničku opravdu miluju, má své kouzlo.

Hurricane (Jared Leto)

3. října 2013 v 14:54 | Lucí |  Hudba
Něco nepopsatelného...