"Když něco opravdu chceš, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit."
(Paulo Coelho)

Duben 2012

SÓLEY° ♥♫

10. dubna 2012 v 19:41 | Lucí |  *ZpěvAčky/ZpěvÁci*

Sóley


Velmi nadaná zpěvačka z Islandu. Zamilovala jsem se do její muziky už po prvním poslechu.
Prostě vám jí musím doporučit a udělat jí tak "reklamu" :)

Na facebookové stránce Soléy najdete spousty dalších fotek a informací :)
Zkrátka bych řekla, že je osobitá, originální a hezká :D :)

Její hudba mi přijde hodně procítěná. Zavede vás do starých časů dávné nostalgie a donutí vás se zamyslet nad smyslem čehokoliv. Světa, květin, vesmíru, hvězd... Otevře vaši fantazii a povětšinou vás vtáhne do chmurných myšlenek deštivých dnů, kdy i samo nebe pláče.
Nedokážu ti asi popsat výstižněji, má to zkrátka něco do sebe a mě se při téhle muzice krásně píše. Uvolním se, naplno se oddám svým pocitům, které se při poslechu derou na povrch, ať už chcete nebo ne.
Je to hudba zvláštní, řekla bych, že jí musíte přijít na chuť.

Doporučuji všem přemýšlivým, melancholickým lidem, kteří vidí krásu i v běžných věcech.
Samozřejmně nejen těm ;)

Chladná bolest a potěšení... ♥

4. dubna 2012 v 22:55 | Lucí |  Vlastní tvorba
VAROVÁNÍ:
Předem upozorňuji, že obsah "povídky", či jak se to dá nazvat, je čistě homosexuální ;)
Komu se to nelíbí, ať letí zase o blog dál...
Nejsou tam sice žádné "provokativní" scény, ale kdo ví, že tohle není jeho šálek kávy, nechť opustí tento článek.
Děkuji ♥

Následující text byl sepsán 3.4.2012 :) Popadla mě zřejmě chvilková zasněnost a jelikož si moje fantazie nedokáže odpustit "něco trošku jiného", vzniklo z toho toto. Nevím, jak to mám nazývat. Zřejmě povídka, či příběh... netuším. Přeberte si to sami. Text je originálně přepsán z mého rukopisu. Važte si toho :D nemám ráda přepisování....
4.4.2012
Jako chvilkový únik z reality...
Proč to nikdo nedokáže pochopit?!


Pozdní večer, den za chvíli upadne v zapomění. Jasný, stříbrný měsíc, odrážející se na hladině studené vody.
Řeka, u které seděl, s pokorou přijala všechny jeho slzy.
Zapomění. Neporozumění.
Toužil najít útěchu v jeho hlubokých, modrých očích. V jeho teplém objetí. Tak dobře znal jeho smích, rty, vonící po třešňovém lesku, vždy tak krásně sametové.
Neodolával mu. Však jen nerad si přiznával ty pocity.
Proto teď byl vděčný, že je sám a nikdo mu nevyčítá horké slzy na tvářích.
Pár slaných smutně spadlo do řeky v naději, že je nepohltí. Chtěly tančit po té studené vodě.
Pocity mu uvízly v hrdle. Stísněnost.
Dvě křídla z nejjemnějšího peří. Vůně. Objetí. A volnost.
Voda pohltila tělo. Zaplnila ústa, která neslyšně křičela jeho jméno.

I tak může vypadat láska...

***
Další v celém článku :)

°Když fotím° co z toho vzejde...?!

1. dubna 2012 v 14:14 | Lucí |  Zápisník jedné duše
Ty jo, asi vážně začnu přemýšlet o nové rubrice, která ponese něco jako název: "Když fotím"
:D Jen mě to prostě baví... :) A některý mě uchvacujou.

A mám pro vás typ ;)
Když kliknete na fotku, otevře se vám uplně v megamaxivelikosti :D
A z megamaxivelikosti je krásná tapeta! :) Sama mám tu první fotku, tu růži, jako tapetu na notebooku a je to fakt :D hustý :D Jinak poslední fotka už je celkem stará... jen sem jí někde vyhrabala :) A mám pocit že už sem jí sem možná dávala.. :) Nu což.

Každopádně u těch růží jsem se trošku "vyhrála" :) No a potom mé klasické "pohledy z okna"
Pořád stejný, na tom už se nic nemění... Jen mě to zřejmě, jako jedinou, fascinuje
Zase kecám.
Jinak ty fotky nejsou z větší části upravené. Asi jen u dvou je zvírazněna víc barva.... Jinak.. čistá příroda ;)





Momentálně moje dvě nej....
.....