"Když něco opravdu chceš, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit."
(Paulo Coelho)

Březen 2012

~Lapače snů~ °Vlastní výroba°

23. března 2012 v 13:00 | Lucí |  *AbOut me*
Tak mě napadlo, že bych se trošku "pochlubila" tím, co doma občas kutím. Když mám čas a chuť, tak vesele pletu náramky, lapače snů, vyrábím různý prkotinky z fimo hmoty... Je toho hodně. :D
Tak jsem se rozhodla, že vám něco z toho vyfotím.
Jmenovitě.. Lapače snů ♥

Kdyby si chtěl někdo vyrobit taky takovou vlastní originální věcičku, nechť napíše! Poradím jak na to ;)
Všechno zde uvedené, je opravdu jednoduché. Stačí trošku fantazie, a potřebné "materiály." Když sem to zvládla já... :D :)
Ještě v rychlosti uvedu, co to vlastně je takový lapač snů...
(Vlastně jsem měla připravený celý článek, speciálně zamřený na Lapače snů, ovšem blog se nějak POtento, a mě prostě nešla změnit barva písma, tudíž bylo černé a nebylo vidět...! Takže alespoň takhle okrajově...)

Podle legendy vyrobila první lapač snů indiánská máma, které stále plakalo dítě. Když si nevěděla rady, jak mu ulevit, zašla za moudrou stařenkou a ta jí poradila, jak vyrobit kouzelný talisman pro klidný spánek. Od té doby dítě spalo klidně a neplakalo.
O lapači snů se říká, že dobré sny sklouznou po peříčku přímo do duše spícího a ty špatné se zamotají v síti a první sluneční paprsek je spálí. Proto by lapač snů měl viset nad lůžkem tak, aby na něj alespoň na chvilku mohlo zasvítit slunce.


The Best Pessimist♪♫ ~~

20. března 2012 v 13:00 | Lucí |  Vlastní tvorba
Nesmíme být viděni.
V těch zahradách.
Sluncem obarveni. Polapeni v pavučinách.
Křehkých snů.
Stačí fouknout... a rozplynem se.

Rudé květy růží. Také krvácí.
A trny, smějí se na tebe.
(Jen napít se. Doušek zapomění)
A dál... Nic víc už není.

Jsme jen sen.
Sen, co se nad ránem ztratí,
když první paprsky slunce začnou protrhávat dosud temnou, spící oblohu.
Slunce překryje svit nočních hvězd.
A tehdy,
tehdy vzlétne sto tisíc křídel k obloze.
Za poznáním.

Sungha Jung. Akustická kytara... ♥ ...

19. března 2012 v 16:29 | Lucí |  *ZpěvAčky/ZpěvÁci*
Já prostě nemůžu... ♥




A mnohem... mnohem víc.

Napadlo mě, že když už přece člověk má kytaru, tak ke kytaře se hodí zpěv...
Ale ne.
Ta kytara zpívá za něj.

Tričko ETF! ♥

19. března 2012 v 12:00 | Lucí |  Zápisník jedné duše
Nemůžu si to holt odpustit! :)
Konečně přišlo...
Eskejpáský tričko, jak bych řekla :D

Moje zjevení je vedlejší... Čučte na to tričko! :D
Že je teda... ;)* ♥

A na závěr... starý, dobrý eskejpáci :D Pusťte si. Jedna z mých oblíbených... :)

















My Apocalipse♪ Ještě jednu si neodpustím... :)


Life

18. března 2012 v 18:38 | Lucí |  OBRÁZKY

Life.

Záchvat tvořivosti - temná modř vyhasínající oblohy, nostalgie a pár slůvek, podtrhujících atmosféru.

11. března 2012 v 17:07 | Lucí |  Vlastní tvorba
Vždy mě to uklidňuje. Pohled z okna. Na nebe. Na oblohu.
Snít.

Občas mě to chytne a mám chuť fotit. Vše, tak jak to vidím já.
Fotky jsou upravené.
Texty k tomu přidané jsou z mé vlastní sbírky.
Písničky cpu všude, takže vesele klikejte na odkazy a užívejte si muziku! :)



Tupá šeď mysli.
Svádivé stíny, které tančí po temných zdech.
A když se nedívají, tajně pláčeš.

To abys dodala naději motýlům.
Něžně je bereš do dlaní a schováváš se za jejich křídla.

A ostatní ti nerozumí. Nechápou...


Zahalena v mlze nostalgie,
po nocích roníš krvavý slzy.

A nepozorovaně,
tvé šaty mění se v peří.
Neslyšně šustící, když ho lehký vánek hladí.
Je sametové.
Sfoukáváš si ho z dlaní,
s přáním.
A nadějemi.


Prstem provázíš kapky deště na druhé straně skla.
Do ztracena.
Tvé oči odráží tajemnou modř vyhasínající oblohy.


A jen ty kapky deště, které smyslně tančí po tvé kůži, tě chápou.

"Protože když prší... a ty pláčeš,
tak to není vidět."