"Když něco opravdu chceš, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit."
(Paulo Coelho)

Únor 2012

Pondělí, 27.2.2012, zámek Zbiroh

28. února 2012 v 18:39 | Lucí |  Zápisník jedné duše
Ano.
Foťák nabitý asi dva dny dopředu, nažhaven. :D
Těšila jsem se. Mám ráda "staré" zámky, okolí, hrady... Ráda fotím. Né že bych to uměla, jen mě to prostě baví. Je to jistý způsob, jak předat dál, co vidím. Jak na ten svět koukám já.
No z výletu toho moc nebylo. Dohromady asi 4 fotky. Lev, vchod, zahrada a rozkošný altán.
Šmitec.
Tak nějak jsem měla tušení, že se uvnitř nebude "smět" fotit. :/ Ale pochopitelně jsem si dělala naděje... A pak zklamání.

Tří hodinové povídání o templářích. Celkem zajímavé. Místy nuda. Bavilo mě studovat všelijaké středověké předměty. Dýchne na vás taková starobylá atmoška... A když pomyslíte, že třeba tady ten nůž, z nějakého kovu, držel před mnoha tisíci lety někdo... Někde.
Zvláštní.

Vnitřní rozpoložení.

23. února 2012 v 20:57 | Lucí |  Zápisník jedné duše
Často sním. V běžném životě nevnímám čas, protože tam uvniř mě, to "jaksi" plyne o něco pomaleji. Svět je tam méně uspěchaný, možná proto, že je můj vlastní.
Kromě radosti a plno šťastných momentů, je tam taky hodně bolesti a jizev, které už nikdy nezmizí. Občas se k nim vracím a s tlakem na srdci se je pokouším zahojit. A když už o tom tak přemýšlím, mám pocit, jako kdybych nechtěla, aby se zahojili. Někdy vám něco musí připomínat, čím jste si prošli.

Minulost je vždycky s námi. V nás. A nikdy nezmizí. Když budete chtít, odsune se daleko do pozadí, ale bude vyčkávat. Na vaší slabou chvilku a na připuštění, že tam opravdu je a vy, jedině vy, jí zase vtáhnete zpátky do reality. A tou minulostí budete na pár okamžiků žít.

Občas si ani nepřipouštím mojí nepřítomnost. V reálném světě. To často zmiňované "snění" pro mě není jako pouhý únik z reality. Je to něco.. víc. Další svět. Droga. Další realita. Někde...
Vdechuji vůni svých vlasů, když mi pár pramenů občas zabloudí k obličeji. Taky bych mohla říct, že tu pro tebe vždycky budu. Ale neni to pravda. Ty tu pro mě taky nebudeš...
A nikdy jsi ani nebyl.

A smysl? Tohohle článku?
Kdo to kurva ví?!
Já teda ne...

*Jen někdy... to musí prostě ven. Tak mě omluvte.
Čert to vem.

Dala bych si Vídeňskou kávu. Mmmm. S extra porcí pravé šlehačky. Posypané kaaem.

Místo toho tu žeru pár sladkých jahod. A...
Plně jsi uvědomuju, jak je automaticky seřazuju od nejmenšího k největšímu .. a pak jim.
Ta největší na konec.
Zajímavý..*

A zase. Jako kdybych se neznala...

PS: Při cestě domů ze školy jsem pod mostem procházela okolo velké louže. Foukal celkem silný vítr a vlasy sem měla všude možně, jen ne na hlavě. A právě když jsem obcházela tu louži. Tak se přes ní přehnala bublina. Klouzala se po vodě, jak do ní foukal vítr.
Bylo to tak .... V životě jsem tohle ještě neviděla.
Zastavila jsem se a čučela na tu louži, jak se po ní žene krásná kulatá, zlatě zářící bublinka. Dojela až na okraj... A praskla.

Jak pomíjívý je život... Alesana - Annabel♫

-Nová povídka- na obzoru :D

21. února 2012 v 21:03 | Lucí |  Zápisník jedné duše
Hm, hm.
Jak vypovídá nadpis... Mám rozepsanou novou povídku.
Jinak se to asi nedá nazvat. Ani přesně nedokážu napsat o čem je. :D
Jistý je, že už mám rozepsanejch asi 10 stránek... A zatím se to vyvíjí celkem dobře (klep, klep, klep) :D
Problém je v názvu. Nevim, já prostě nedokážu vymyslet nejdřív název a pak psát.
Píšu, píšu... A ten název vymejšlim až na konci, když z toho nevyplyne v průběhu.
Zatím nevyplynul, i když jsem u samotnýho začátku... tak nevím.
Nemůžu to sem hodit, aniž by to nemělo název... Ano, další otázkou je, jestli to sem vůbec mam házet. :D
Achjo :D
Připadá mi, že mluvim do zdi. Jo, poslední dobou dostávám docela dost inspirace. I z věcí, kterých sem si předtím nevšímala.

Dneska sme byli v jedné nejmenované kavárně. (Je těsně přilepená na jedno kino) :D
Je uplně nádherná. Byla sem tam poprví, vůbec sem neměla potuchy, že takovejhle svět existuje :D
Je provedená v takovym "starodávnym" stylu. Vejdete tam a ho nosu vás uhodí příjemná vůně čerstvé kávy. A cigaret. Což není můj zrovna můj šálek... Ale budiž. Není to tak hrozný, jako v hospodách :D

Je tedy obrovská. Má dvě patra, takovou spíš terasku no, ještě nad tim dole :D
Ach, dala jsem si Vídeňskou kávu :) ♥

Zamyšleně jsem koukala z okna a prohlížela si kolemjdoucí. Pár jich otočilo hlavu a kouklo na mě.
Prohlížela jsem si ty lidi a -

- vlastnějsem si uvědomila, jak jsme každej jinej...
Ale v základu všichni stejný.

(Ne)Smysl života...

19. února 2012 v 18:10 | Lucí |  Vlastní tvorba

Někdy si řikám, že to vlastně ani nemá cenu. Pořád se snažit. A trpět. Po nějaké době vás to přestane bavit, pocit prvotního nadšení vyprchá a zbyde jen šedivý svět.
Občas propadáme náhlým stavům melancholie. To je i můj případ. Týká se to nás všech, i když si to někdy ani neuvědomujeme. Každným dnem čelíme zázrakům, většina z nás je však ani nepostřehne.
---------------------------------
Tma. Všude kolem. Jen svět za oknem osvětlovaly lampy z ulice. Pusto bylo tehdy v mé duši. A já si hloupě usmyslela, že tě miluji.
A držela jsem se toho. Možná to byla až příliš lákavá myšlenka. O to víc byla nereálnější. O to víc mě srážela na zem, pokaždé když jsem na to pomyslela.
Jen pár škrábanců na zdi, když mi ujedou nervy. Když to ze sebe potřebuji dostat. Jen těch pár škrábanců v srdci, těch pár jizev na rukou. A prázdno v hlavě.

Hluboko uvnitř,

vzlétneme výš...


Dílo skázy dokonáno :D

16. února 2012 v 20:37 | Lucí |  O blogu a mé bytosti
Taaaak! :D Dílo skázy dokonáno.
BLOG PŘEDĚLÁN. PŘESTAVEN. PŘEKOPÁN.
Je jako vyměněný, neřekly byste? :D Přesto je to pořád ten samej šmejd ;)

"Nesplněná přání jsou krásná,

protože trvají.

Je-li přání splněno,

hyne."


☼ S ÚSMĚVEM
DO NOVÉHO DNE~

Ostatní

16. února 2012 v 20:17 | Lucí |  OSTATNÍ
Všechno relativně nepotřebné :)








Obrázky

16. února 2012 v 20:11 | Lucí |  OBRÁZKY
Nekonečná fantazie.
Zachycená na obraze. Fotografii.
Pouhý okamžik.
Zvěčněn na celý život...

*EMO/SCENE*

*BAREVNÉ* (COLORFULLKY)

*MIX VŠEHO MOŽNÉHO*


Můj Svět

16. února 2012 v 19:52 | Lucí |  °MŮJ SVĚT°
Svět všemožných rozměrů, tvarů a barev...
Od světle fialkové až po do očí bijící a oslňující rudou...
Svět plný slz, smíchu, smutku a radosti...
Svět plný kontrastů.
Svět plný svobody...


*Skoro každodenní záznamy*


*Má maličkost*


*O blogu*





*Mé kecání, ve formě článků...*


°Nový look° Vzhled ☼

16. února 2012 v 18:57 | Lucí |  O blogu a mé bytosti
Hou, hou :)
Tak asi po tří hodinovém patlání se s tim je to! :D Hotové :)
Docela se mi to líbí... :) Uvidíme jak dlouho to tu vydrží.
Chystám se ještě na úpravu a roztřídění rubrik.
Tak kdyby tu bylo něco v nepořádku, neděste se. To já a má nesmírná šikovnost. :)

Mějte se :)

PS: Ne! Neni to tu depresivní. :) Černá je ozářená spousty barvičkama.

"Ten, kdo krade naše sny, ten nás zabíjí."


"Po mnoha letech labuť skoná..."

16. února 2012 v 16:51 | Lucí |  Zápisník jedné duše
Jako řeka, jež plyne...
Taky vás někdy tak moc nebaví žít?! A potom zase... jak krásný je svět.

Pořád přemýšlím o novém vzhledu. Trošku to tady překopat. Jinak rozestavit rubriky. Možná to udělám. Né kvůli vám. Ale kvůli sobě :D Sakra už! :)

Teď mě napadlo, jak přesně vystihnout mojí "nynější" situaci.

Nevyznám se v tom. Sama sebe ztrácím. Ty pocity, tak cizí. A vzdálené. Občas jen sleduju s očima dokořán ten svět kolem a nevím, nenacházím ta pravá slova. Ta, která by přesně vystihla to, co cítím. Když topím se v temnotě svých představ. Když vznáším se v oblacích a tančím na slunečních paprscích. A někdy si sama sobě připadám tak vzdálená. Mám pocit, že se nikdy nenajdu.
Své
nitro.

Badly drawn boy-The shining♪

Snění. Pomalu to jediné, co nám ještě zbylo... To nás zachrání. Abysme ten černobílý svět viděli zase barevně...
(The Eels-Climbing up to the moon♪)

"Tears are words that need to be written."
(Paulo Coelho)